Kdo by to byl tehdy řekl, že dalším strojem, kvůli kterému budu listovat kalendářem, bude horské elektrokolo. Horské elektrokolo, jemuž jsem zpočátku vůbec, ale vůbec nevěřil.
Elektrický trailbike jako ze škatulky
Ghost Hybride Kato je celoodpružený, výkonným elektromotorem vybavený trailbike určený pro jízdu technickým terénem. Jeho lovištěm jsou především úzké pěšiny, singletraily všech druhů a náročností. Hliníkový rám s kuželovitou hlavovou partií, vnitřním vedením bovdenů a pevnou zadní osou pracuje se zdvihem zcela dostatečných sto čtyřiceti milimetrů. Čtyřčepový systém zavěšení s čepy uloženými na průmyslových ložiscích doplňuje vertikálně uložený vzduchový tlumič, přímému uchycení zadní brzdy sekunduje stejně pojatá patka přehazovačky.
Středobodem rámu je i pro tentokrát silná hnací jednotka, v našem případě elektromotor Shimano Steps druhé generace. Co se týká jednotlivých parametrů, hovoříme o dvou stech padesáti wattech výkonu, sedmdesáti newtometrech točivého momentu a maximální rychlosti dopomoci pětadvacet kilometrů za hodinu. Rámová baterie operuje s kapacitou kulatých pěti set watthodin. Ke změně jízdních režimů slouží řadící páčka na levé straně řídítek, veškeré údaje o jízdě jsou sdruženy na kompaktním podsvíceném displeji umístěném těsně vedle představce.
Rám je usazen na sedmadvacetipalcových zapletených kolech obutých do širokých plášťů plusového rozměru. V kuželovité hlavové trubce se otáčí vzduchová vidlice SR Suntour Aion RC s vnitřními kluzáky o průměru pětatřicet milimetrů, zdvihem sto čtyřicet milimetrů a pevnou přední osou. O odpružení zadní části rámu se stará vzduchový tlumič Rock Shox Deluxe R. Pohonnou soustavu dotváří přehazovačka Shimano Deore XT Shadow Plus, páčkové řazení Shimano Deore a desetirychlostní kazeta téže řady. Štítek stejného výrobce nesou také dvoupístkové hydraulické kotoučové brzdy.
Nedej na první dojem, šťourale
Naše první setkání proběhlo jednoho srpnového odpoledne. Ačkoliv jsem na kolech značky Ghost zažil mnoho hezkých chvil, včetně několika nezapomenutelných sjezdů v okolí Gardského jezera, elektrický Kato ve mně zpočátku příliš důvěry nebudil. Abych byl úplně upřímný, když jsme společně mířili k domovu, nevynechal jsem jedinou příležitost, abych svého nového parťáka nepošťouchnul. Hledal jsem chybičky a pár jsem jich opravdu našel. Absence teleskopické sedlovky, ledabylé provedení vnitřního vedení elektrických kabelů, odchlipující se samolepky na ráfcích a baterii. Maličkosti, které dokáží pokazit jinak i velmi dobrý první dojem.
Před první vyjížďkou se karta začínala pomalu obracet. Nevím, jak to máte vy, ale já na kole raději jezdím, než se v něm donekonečna vrtám. Kato mě v tomto ohledu mile překvapil, nad jeho seřizováním jsem nestrávil více času, než bylo bezpodmínečně nutné. Nastavit výšku sedla a polohu řídítek, zkontrolovat úhel brzdových páček, nafoukat vidlici a tlumič a poté již jen seřídit jejich odskok. Nic víc, nic míň. Prosté jako facka.
Největší zvrat prvního dne měl však teprve přijít. Ačkoliv jsem mu zpočátku příliš nevěřil, Kato si mě s každým dalším kilometrem získával na svou stranu. Aniž bych přesně věděl proč, domů jsem se vracel s nepřítomným výrazem na tváři a úsměvem našponovaným od ucha k uchu. Tohle kolo mě zkrátka baví. Hodně baví.
Budu ti říkat Erik
Vzpomínáte si legendárního hokejového útočníka Erica Lindrose? Kanadský hromotluk s osmaosmdesátkou na zádech mi vytanul na mysli pokaždé, když jsem se vyhoupl do sedla. Vytvořit z ráfků dvě ladné osmičky mi totiž po chvíli strávené za řídítky nepřipadalo až tak úplně nereálné. A že by mě za takové vystoupení cesta do cyklistické síně slávy nečekala, tím jsem si byl docela jistý. Jenže já si zkrátka nemohl pomoct. Kato mě dokonale pohltil a já toužil odhalit, jak daleko leží jeho limity.
Ačkoliv hovoříme o trailbiku se sto čtyřiceti milimetry zdvihu, široké pláště plusového rozměru jeho schopnosti dále násobí. Vydat se můžete nejen na umetené singletraily, ale také do terénu nepoměrně náročnějšího. S nerovnostmi pomůže skvěle fungující systém zadního odpružení, který se pro vaše pohodlí neváhá rozdat do posledního milimetru. Bezmála tři palce široké pláště přidávají několik milimetrů zdvihu navíc a tvoří jakousi železnou rezervu pro případy nejvyšší nouze.
Přilnavost širokých plášťů přidává na jistotě nejen v zatáčkách, ale také ve směru přímém. V tomto ohledu však hraje o poznání významnější roli délka rámu spolu s výrazně uvolněným hlavovým úhlem. Klidný jízdní projev ve vyšších rychlostech a zcela chladnokrevné vedení směru považujte za naprosto samozřejmé. Přesnému řízení napomáhají rovněž sedm set šedesát milimetrů široká řídítka uchycená v padesát milimetrů krátkém představci.
Tolik výkonu a zábavy zrovna tak
Pohonná jednotka má dostatek síly na to, aby vám s více než dvaadvacet kilogramů vážícím elektrokolem kdykoliv ochotně pomohla. Druhý stupeň dopomoci dodá jízdě po silnici novou dynamiku, v terénu odlehčí unaveným nohám a koutky úst roztáhne do širokého úsměvu. Výkon je dostupný takřka okamžitě po otočení klikami, nic tak nebrání tomu, abyste si každý výjezd ze zatáčky užili skutečně naplno. Třetí stupeň dopomoci vše ještě více okoření, terénem se rázem budete prohánět rychlostí vysoko nad dvacet kilometrů za hodinu a limitem vám bude jen vaše vlastní odvaha. Hranice pětadvaceti kilometrů za hodinu, při jejímž překonání asistence motoru opadá, vám v tu chvíli přijde až nelidsky nízká.
Dojezdový okruh se při jízdě terénem pohybuje mezi čtyřiceti a osmdesáti kilometry na jedno nabití. Vše pochopitelně závisí na zatížení, profilu trati, jezdeckém stylu a způsobu využití jednotlivých stupňů dopomoci. Sto kilogramů vážící jezdec urazil na jedno nabití přesně jedenašedesát kilometrů průměrnou rychlostí překračující jedenadvacet kilometrů za hodinu. Při jízdě při tom využíval prvních dvou jízdních režimů v poměru šedesát ku čtyřiceti. Pilot o dvacet kilogramů lehčí prodloužil dojezd za téměř totožných podmínek o dalších dvacet kilometrů. Po vybití baterie klade motor jen minimální odpor, a vy tak snadno dojedete, kam právě potřebujete. A jelikož se tlumič při šlapání zbytečně nenoří do zdvihu, jízda může být opravdu efektivní.
Velká překvapení i drobná zklamání
Co se týká osazení, velkým překvapením pro mě byla odpružená vidlice v provedení s vnitřními kluzáky o průměru pětatřicet milimetrů, nastavitelným vzduchovým pružením a jednoduchou olejovou tlumicí patronou. Ačkoliv se jedná o vstupní model trailové vidlice s jen velmi omezenými možnostmi nastavení, na jeho jízdním projevu jako by to vůbec nebylo znát. Ocenění zaslouží celková tuhost vidlice a také kvalita jejího zpracování.
Rozpaky naopak panovaly nad kotoučovými brzdami, jejichž výkon nebyl takový, jak by se na elektrokolo těchto schopností slušelo. V náročnějších sjezdech bylo nutné brzdit hned dvěma prsty, což zejména v technickém terénu na jistotě úchopu rozhodně nepřidá. V takových podmínkách by přišla vhod také teleskopická sedlovka, ta však v sériové výbavě nepochopitelně schází. Základní model by přitom plně dostačoval.
Verdikt
Ačkoliv horským kolům obvykle jména nedávám, v tomto případě jsem si zkrátka nemohl pomoct. Kato mi připravil zážitky natolik intenzivní, že mě opět po letech donutil zalistovat kalendářem. Jedná se o jednoduchý, avšak nadmíru zábavný trailbike, který svými schopnostmi překonává hranice své kategorie. S výkonným elektromotorem, širokými pneumatikami a skvěle pracujícím systémem odpružení si snadno poradí i s opravdu náročným terénem.
Pokud se ptáte, zda jsem odhalil jeho limity, musím vás zklamat. Kato jako by byl o krok přede mnou vždy a všude. S lehkostí si poradil se všemi železnohorskými traily, a to včetně několika těch s nálepkou enduro. Jak správně tušíte, se dvěma osmičkami na ráfcích jsem svého parťáka nakonec nevracel. Vydržel vše a vydržet by ještě víc. Osm stehů na holeni testovacího jezdce jasně dokazuje, že jeho hranice leží o pořádný kus dál než hranice mé vlastní.
