Jen málo bikových resortů je tak důmyslně zastrčených a schovaných mezi kopci jako Penzion & Apartmány Kolovna spolu s Bikecentrem & Bistrem v Hynčicích pod Sušinou. I když „zastrčenost“ je relativní pojem – záleží, odkud do tohoto nádherného koutu Jeseníků pod masivem Králického Sněžníku míříte. Ojedinělá atmosféra řídce osídlených bývalých Sudet, mohutných horských hřbetů s hustými lesy a také nekonečných luk a pastvin, často přerušených historickými kamenitými cestami, úvozy, rybníky nebo řadami stromů – to vše je jako malované a při zapadajícím slunci a čistém horském vzduchu bez oparu vypadá až pohádkově a neskutečně. Loni v létě jsme se do Hynčic vypravili, abychom poznali, jak to zde funguje, a vyzkoušeli vše, co se zde e-bikerům nabízí.
LUXUS NEJEN PRO SPORTOVCE
Penzion Kolovna vznikl před sedmi lety jako první počin cyklistického nadšence Rostislava Poskera v rámci jeho zamýšleného lifestylového konceptu Kolovna, jenž zahrnuje také prodejny kol a elektrokol. Ubytování koncipoval jako balíček služeb a kompletní nabídku zejména pro sportovní nadšence. Od prvního roku existence se vše vyvíjelo, nicméně v luxusním pensionu (a také sousedních apartmánech vybudovaných z moderních kontejnerových domů) jsou služby na nejvyšší úrovni včetně kvalitní restaurace, výběru vín, společenských a konferenčních prostor, wellness a velké úschovny sportovního vybavení. Do budoucna prý přibude i samostatný wallbox nebo sloupová nabíječka pro elektromobily.
PŘIPRAVENI VYRAZIT
Že jsme se vyspali dorůžova a vychutnali si skvělou snídani, to je snad zbytečné psát. Oblékli jsme se a nejkratší cestou zamířili pár set metrů vzhůru do kopce k Bikecentru Kolovna, což je komplex moderních staveb se sportovištěm, sociálním zázemím, barem a bistrem, vnitřním i venkovním posezením a dílnou i půjčovnou kol a elektrokol. Slouží celoročně, protože hned vedle je parkoviště, odkud návštěvníci míří nejenom na cyklistické nebo turistické výpravy, ale i na běžecké túry a za zábavou a sportem na sjezdovkách. Sympaťák Ondřej v půjčovně už má pro nás nachystány tři e-biky Bergamont, ale musíme chvilku počkat, než obslouží a vypraví na cestu skupinu e-bikerů před námi. Dnes je tu nával, protože většina elektrokol už je půjčených. Dostává se nám perfektního servisu včetně startovního espressa a malého nápoje. Zkontrolovat kola, upravit tlak v pneumatikách, prohodit pedály a jsme nachystáni. Nabíječky necháváme na základně (máme v plánu tak 30 až 40 kilometrů…) a raději vyslechneme pár rad a tipů před cestou spolu s doporučením šikovné zkratky, která nás dostane na zajímavý výhled. Není nad to poklábosit s „domorodým obyvatelstvem“, říkáme si, protože Ondřej to má do práce kousek jen přes dva kopce a místní kraj zná dokonale. Za chvíli už vyrážíme vzhůru po asfaltce směrem do lesů.
STÁLE SE BUDUJE
Místní traily nad Bikecentrem a kolem celého kopce Štvanice, kde se nachází rozhledna a horní stanice lanovky, zatím necháváme bez povšimnutí. Jednak proto, že jsme předchozí den navečer ještě využili chvilky, vypůjčili si klasická trailová kola Cannondale a část značených tratí už prozkoumali, jednak také proto, že v tom chceme pokračovat i dnes a dát si ještě podvečerní řádění na trailech a doporučenou koupel v rybníku Úžas při západu slunce. Není prý nic lepšího, takže se máme na co těšit. Nyní se proplétáme mezi chalupami po strmě stoupající asfaltce a jsme na trase dnešního výletu s cílem Slaměnka, Sky Bridge 721 a Stezka v korunách stromů na Dolní Moravě. Mezi rekreačními objekty v Hynčicích už pomalu převažují ty zářící novotou – ať zrekonstruované anebo přímo nově postavené domky a chaty. Je vidět na první pohled, že se tu neustále buduje a lokalita se rok od roku rozvíjí. Motory Bosch u našich e-biků jenom ševelí a dobře víme, že bez nich by to dnes byla túra trochu jiných rozměrů. Elektrokola na horách jsou nejen vysvobozením pro úplné necyklisty nebo rekreační jezdce bez najetých kilometrů, ale také příjemný zpestřením nebo vítaným doplňkem pro dvojici s různou výkonností. Anebo skupinu, jejíž nejslabší členové nemají v horském terénu šanci držet s ostatními tempo. V sedle elektrokola je to jiné a spokojeni jsou nakonec všichni.
VZHŮRU NA SLAMNÍK
Projíždíme kolem nově budované stanice horské služby, míjíme poslední parkoviště a jsme v na sedle – vpravo bychom se dostali nejkratší cestou na vrchol Sušiny a začátek trailového eldoráda Kraličák. My však odbočíme vlevo a stoupáme k lesu. Širokou lesní cestou potom přibývají výškové metry a vylepšují se výhledy do údolí. Míjíme rozcestí Nad Hynčicemi a jedeme směr Zatáčka smrti. Potom šotolinová lesní cesta přejde na prudkou a strmě stoupající asfaltku až na Mokřiny. Poté se opět stáčíme podél hřebene a šotolina nás vede až k rozcestí a Přístřešku U sedmi cest, kde se dáme po cyklotrase 6267 vpravo a dojedeme až na Slamník a vyhlídku U laviček. Cestou se nám otevře výhled jednak do kraje a jednak na nově postavený nejdelší visutý most pro pěší na světě. Ten je novou atrakcí zdejšího resortu, překlenuje údolí a vede návštěvníky okruhem zase zpět k chatě Slaměnka, u horní stanice lanovky. Jak se shodujeme, tak po klidu a samotě hlubokých lesů to tady je – jako mávnutím kouzelného proutku – extrémně zalidněná promenáda plná turistů, co se právě „prošli v oblacích“ a vracejí se na lanovku. Daří se nám prokličkovat a na rozcestí U Laviček se těšíme z pohledu na hřeben Králického Sněžníku. Protože výdobytky civilizace nepohrdáme (i když Stezku v korunách stromů a slavný Sky bridge si necháme ujít), sjíždíme do davu turistů na občerstvení na Slaměnku. Zde se nabízí možnost podle stavu baterií elektrokol ještě vyrazit na skvělé a uhlazené trasy Trail Parku Dolní Morava, ale my máme jiný plán. Vrátit se stejnou cestou a pokračovat v programu, který nám nabízí areál Kraličák a naše Bikecentrum Kolovna.
DOJEZD S JEDNOU ČÁRKOU
Cestou zpět si okruh ještě prodloužíme a na rozcestí Nad Hynčicemi nejedeme rovně dolů na základnu, ale uhneme vlevo a protáhneme si trasu až ke známé turistické chatě Návrší. Po dalším občerstvení se vrháme přímo dolů z kopce po trochu endurové turistické cestě plné kamenů, kořenů a přírodních schodů, až se dostaneme do otevřenějšího terénu na louku a podle map se napojujeme na zelenou trasu Koloběžka Šus, což je horská asfaltka s novým povrchem a my jí stoupáme nahoru do sedla na úrovni Sušiny. Zde odbočíme vlevo k rozhledně a rovnou si po celém výletu dáme na našich elektrických pevňácích finální traily Fun Flow a Vlaštovka až dolů k základně. Displeje ovladačů elektrokol hlásí poslední zbývající čárku, takže stroje předáme Ondřejovi do technického a mycího depa a usazujeme se na další občerstvení.
Po krátkém odpočinku nezbývá než vyhoupnout se znovu do sedel, i když naše sedací partie po těch ani ne 40 kilometrech již jeví známky otlačení. S vědomím, že navzdory energetické krizi a globální ekonomické recesi je právě náš čas tou jedinou a ničím nenahraditelnou komoditou, už nechceme promarnit ani vteřinu.
TOHLE NENÍ ŽÁDNÁ POUŤ
Nasazujeme zpátky na hlavy jen napůl proschlé přilby a jdeme zjistit, co jsou zač ti výtečníci: Salamandr, Houpák-koupák, Kudrňák a Stříbrnický Belvedér. Tak zní totiž názvy trailů namotaných pod Sušinou právě na hynčické straně. Často využívají původní lesní nebo luční cesty, někdy jen pěšiny v lese či po louce. Občas jsou vysypány jemnými kamínky, někdy i bez zhutnění, jinde zase mají tvarované boule a klopenky. Není to žádný perfektně vyšejpovaný a uválcovaný tunel, do kterého naskočíme a řežeme oblouky a sázíme jeden skok za druhým až do cíle. Ne, zde je skladba trailů pestrá a složená z různých částí, někdy se dokonce vzájemně kryjících. Místy je trail transparentně jednosměrný, jinde je to obousměrná trať. Vše tu vzniká tak nějak nenásilně a organicky, přirozeně zapadá do krajiny a nám se to moc líbí. Není to žádný bikeparkový Disneyland s nachystanými atrakcemi, kde bychom nepřemýšleli nad ničím jiným než nad pohledem vpřed a držením řídítek. Však jsme jednu takovou „pouť“ vlastně už dnes viděli, vzdušnou čarou jen pár kilometrů dál pod Slamníkem…
OSTRUŽINY I KOUPEL
Tady ovšem jedeme podle šipek a vlnovek v mapě, ale zbytek si domyslíme a uděláme po svém anebo jedeme tam, kam nás někdo jiný na kole mávnutí ruky nasměruje. Obklopuje nás nádherná příroda a neskutečné výhledy. Co na tom, že zatáčka má občas opačné klopení anebo na rodinném trailu proti sobě potkáváme kočárek a prcka na odrážedle? Stačí zastavit, poklábosit s turisty a u toho plnými hrstmi trhat zralé a sladké ostružiny. Jestliže z popisu alespoň trochu cítíte genius loci celé této lokality a uvolněnost a pohodu místa, kde se zastavil čas, pak se líčení povedlo. Každý strom, kámen, starý bunkr nebo zeď domu tu nesou svou historii a příběh. S každým dalším zastavením se do magie místa ponořujeme čím dál víc. Teď si navrch představte tu podvečerní koupel při západu slunce! Ručníky přehozené přes řídítka, hladina jako zrcadlo, z baru a půjčovny paddleboardů se line tlumená hudba, ozývá se smích, zábava a občas ještě v klopenkách nad námi zazní silný drift a brzdicí smyk, když se poslední opozdilci snaží bezpečně uřídit své biky při závěrečné jízdě, než na celé údolí padne soumrak. To je i pro nás znamení k odchodu – rychle osušit a hurá do Penzionu Kolovna na večeři!
TIP NA ZÁVĚR
Další den jsme využili k výletu na opačnou stranu od Hynčic a vydali se přes chatu Návrší na Kladské sedlo, dále přes chatu Paprsek, Dalimilovu rozhlednu a Staré město na kratší a svižnější výlet ne tak horskou, jako spíše podhorskou a o to rozmanitější krajinou. Při zpáteční cestě a prozkoumávání trailů jsme projeli také obec Stříbrnice, kde je dolní stanice lanovky na Sušinu. Je to nejmodernější sedačka u nás, se všemi vymoženostmi a vyhříváním. My jsme využívali stoupací trail na našich elektrokolech a dolů se svezli červeným trailem a jedním černým, endurovým. Spíše než ježdění nahoru a dolů jsme si užívali pomalejšího tempa a relaxace. Po dvou dnech jsme se dostali solidně do obrazu a už víme, kam který trail vede, kde začíná a končí a kde se kříží s nějakou další trasou. Samotné poznávání a objevování bylo skvělým zážitkem. Je zde vidět ohromný progres, investice do techniky a spousta oddřených hodin. Násobek toho ještě čeká celý areál v budoucnu. My jen doufáme, že si zachová svoji tvář a jedinečnou polodivokost, kde není všechno nalajnované a nakreslené, ale k zážitku se každý biker musí propracovat v duchu hesla: „Jaký si to uděláš, takový to máš.“ Neustále vstřebávat trasy, vjemy, emoce, vnímat okolí a výsledný obraz potom sám naskočí v hlavě. Možná i v srdci. Do téhle krajiny je totiž snadné se zamilovat.
Více informací: www.kolovna.cz a www.mujkralicak.cz
